Tyrese Haliburton se v předsezónním zápase vrátil na palubovku po roce a čtyřech měsících od protržení Achillovy šlachy. Pacers v úvodním přípravném utkání 7. října porazili Minnesotu Timberwolves 123:112 a Haliburton v 16 minutách nasbíral sedm bodů a šest asistencí. Zápas se konal v Ames ve státě Iowa na univerzitě Iowa State, kde Haliburton studoval, a pro hráče šlo zároveň o domácí návrat.
Haliburton čekal na svůj comeback přes 16 měsíců. Dvojnásobný účastník Utkání hvězd se na lavičce držel trpělivě, později už netrpělivě a nakonec téměř netrpělivě čekal, až mu trenér dá pokyn k nástupu. Při prvním zápase po návratu nastoupil až ve druhé čtvrtině, a to 7. října, poprvé po zranění, které si přivodil v 7. zápase finále NBA 2025.
Jeho první domácí vystoupení na univerzitní palubovce po šesti letech přitáhlo řadu fanoušků. Studenti se do Ames začali stavět už večer před zápasem, aby získali místo v sektoru pro studenty a žluté tričko s jeho tváří a nápisem „Cyclone Hali“.
Se zbývajícími 4:27 v první čtvrtině si Haliburton užil svůj první odpočinek. „Byl jsem úplně unavený,“ řekl se smíchem po zápase. „Ale i tak jsem si pořád říkal: ‚Sakra, zase hraju.‘“
Při prvním útoku Indiany nečekaně vyslal nedržený přihrávku směřující k Andrewu Nembhardovi, která skončila mimo hřiště. Hned na dalším útoku ale rozehrál dvojku dva na jednoho se Pascalem Siakamem a zakončil ji crossoverem a skokem z patnácti stop. Byl to jeho první koš za více než rok.
Ze zápasu si odnesl 16 minut akce a adrenalin ho nesl celou dobu. „Mám svá vlastní očekávání,“ řekl Haliburton. „Ale naším cílem je vyhrát titul. To se nikdy nezměnilo.“
Sezóna Pacers a jejich cesta zpět mezi nejlepší týmy závisí právě na těchto očekáváních. Když byl Haliburton naposledy zdravý, předvedl jednu z nejlepších koncovek v historii playoff NBA. V každém zï čtyř kol playoff 2025 rozhodl zápas buď vyrovnávacím, nebo vítězným košem.
Ve 7. zápase finále v Oklahoma City vedla Indiana v první čtvrtině, než se Haliburton zranil. Thunder pak zvítězili a zapsali se do historie. Zatímco Haliburton celou sezónu 2025/26 strávil rehabilitací, Pacers vyhráli pouhých 19 zápasů.
Právě to dělá z Indiany jeden z nejzáhadnějších týmů před sezónou 2026/27. Přestože se Pacers v letech 2024 i 2025 probojovali do finále konference, podle analytického modelu BPI by měli vyhrát jen 42 zápasů a v Eastern Conference by měli skončit na desátém místě.
„Nerozebírám to moc,“ řekl Haliburton. „Celý tým to zná. Všichni jsme se tak cítili tak či onak.“
Pacers jsou naposledy týmem, který v playoff porazil úřadujícího šampiona New York Knicks. Haliburton ale v konkurenceschopnější Východní konferenci, než jakou opustil, chce dokázat, že Pacers mohou znovu získat svou pozici mezi nejlepšími.
„Znovu najít tu magii není zaručené,“ řekl generální manažer Pacers Chad Buchanan. „Ale naši klíčoví hráči si věří. Mají pocit, že je lidé už odepsali. Tak to bylo v těch dvou letech, kdy jsme došli daleko. Lidé nás prostě odložili stranou. A to je to, co je pohání.“
Návrat po zranění a nové začátky
Nula uprostřed dresu byla oranžová, stejně jako lem dresu, který byl uprostřed modře vystínovaný. Když Haliburton zvedl list papíru, pohrdavě si odfrkl.
„Kdo tohle nakreslil?“ zeptal se. „Oranžová a modrá na dresu Pacers?“
„Barvy Knicks,“ odpověděla s významným úsměvem jeho manželka Jade.
Ještě několik týdnů před začátkem tréninkového kempu navštívil Haliburton s rodinou děti v dětské nemocnici Peyton Manning Children’s Hospital v Indianapolis. Působil tam jako mluvčí organizace Indiana Donor Network, která se věnuje osvětě dárcovství orgánů. Pět dětí, které se zúčastnily, dostalo ledviny po transplantaci.
Haliburton a děti, některé ve věku šesti let, seděli u stolu a barvili listy papíru. Okamžitě se rozpoutala živá debata.
„Jakou máte nejradši barvu?“ zeptal se Haliburton a rozpoutal rozhovor plný emocí.
„Červenou!“ řekl jeden chlapec. „Modrou!“ volal další. „Žlutou!“
„Duhovou!“ dodal jiný a vyvolal spor o tom, zda lze všechny barvy považovat za jednu. Trval na tom, že ano.
„Ale je tu duhová fixa?“ zeptal se Haliburton a položil otázku jako šach-mat. Když řekl, že jeho nejoblíbenější barva je šedá, děti se zhrozily. „Tohle asi nikdy neslyšíte, co?“ řekl s úsměvem.
Haliburton v Indianapolis strávil většinu uplynulého roku podobnými projekty. Pomohl Pacers oživit charitativní softbalový zápas, který se letos v létě hrál s hráči Indianapolis Colts a Indiana Fever. Fanoušci zaplnili Victory Field, triple-A baseballový stadion s kapacitou 12 000 míst v centru Indianapolis.
Haliburton má s Midwestem hluboké vazby. Narodil se ve Wisconsinu a v Ames potkal svou manželku a tam jí také požádal o ruku. Jeho vztah k regionu se od doby, kdy ho v roce 2022 vyměnili do Indiany, ještě prohloubil.
Proto do komunity investuje tolik úsilí.
„Teď se na život dívám jinak,“ řekl Haliburton. „Jsem jen rád, že můžu zase hrát basketbal a dělat všechny ty věci pro komunitu, protože když se něco takového stane, je to, jako by se vám celý život mihl před očima.“
Na první dovolené několik měsíců po operaci sotva zvládal sejít po schodech v domě, který si pronajali, a při odjezdu potřeboval s pohybem pomoc. Chirurg ho na to upozorňoval, ale realita na něj dopadla plnou silou. Plakal pod sprchou.
„Musel jsem se smířit s tím, že jsem z vrcholu světa spadl na úplné dno, a to během okamžiku,“ řekl Haliburton.
„Zní to šíleně, protože je to basketbalové zranění, a bez ohledu na všechno… existuje časový limit. Víte, že za určitou dobu budete zase v pořádku. Máme nejlepší lékaře na světě, nejlepší fyzioterapeuty a všechno ostatní. Víte, že budete v pořádku, ale je to strašidelná věc.“
Většinu rehabilitace strávil v Indianapolis a na zápasy, domácí i venkovní, nosil zápisník a sedával na lavičce, i když sezóna šla s Pacers ke dnu. Uprostřed léčby ho navíc postihl těžký případ planých neštovic. Nemoc je vysoce nakažlivá, takže se musel držet dál od spoluhráčů na lavičce. Byla to další rána v dlouhé sezóně. Díky silným lékům navíc přibral třicet liber a trpěl výraznou otokem obličeje.
„V lize, zvlášť když takový hvězdný hráč vypadne, to pro něj znamená, že příští rok se někteří hráči řídí svým vlastním rozvrhem a říkají si: ‚Hele, musím dělat to, co je správné pro mě,‘“ řekl Buchanan. „Ty ale takový nejsi. Ty víš, co tým potřebuje od tebe, a neřešíš, co musíš udělat ty pro tým.“
Během osamělé a náročné rekonvalescence si Haliburton občas pouštěl své staré highlighty.
„Jen abych něco cítil,“ řekl. „Kdysi jsem to dokázal. Chybí mi ten pocit.“
Prý si dokonce znovu pustil finále 2025. Soustředil se přitom na 4. zápas. Pacers vedli 2:1 na zápasy, ale Thunder ve druhém poločase dotáhli deficit z dvouciferného náskoku. Shai Gilgeous-Alexander zaznamenal 15 ze svých 35 bodů v posledních 4:38 minutách zápasu.
„Čtvrtý zápas mi zůstane v hlavě navždy,“ řekl Haliburton. „Kdybychom ho vyhráli, celá série by se změnila.“
Tahle myšlenka ho doprovázela i ve chvíli, kdy sledoval, jak jeho tým prožívá nejhorší sezónu v historii franšízy. Uvědomoval si, že se většina debat o potížích Pacers točí kolem něj, jeho zranění, rehabilitace a jeho návratu.
„Každý má pocit, že léto je opravdu dlouhé,“ řekl Haliburton. „No, já mám ten pocit dvakrát, třikrát déle než všichni ostatní.“
Návrat k základním návykům
Haliburton nechce, aby Pacers zapomněli na loňskou sezónu.
Indiana skončila s nejmenším počtem výher v historii franšízy. Tým byl brzy v sezóně decimován zraněními a od druhého poločasu se začal snažit získat lepší pozici v draftu. Na konci sezóny už připomínal jen stín týmu, který se dostal do finále.
„Můžete to brát jako neúctu k našemu předsezónnímu hodnocení, ale zároveň musíte chápat, že jsme se do té pozice dostali sami svou hrou v loňském roce,“ řekl Haliburton. „Existují standardy, které jsme nesplnili, a těch se musíme znovu chytit. A nikdo nezapírá, že loni došlo k výraznému poklesu.“
Tréninkový kemp se zaměřuje na obnovení těchto návyků.
V noci před prvním tréninkem se tým sešel v Buchananově domě na palubovce jeho vlastního vnitřního hřiště. Je to tradice, která se během posledních čtyř let opakuje každý rok a Pacers při ní před sezónou ladí své priority.
Trenér Rick Carlisle si postěžoval, jak dlouhé léto bylo. Od posledního zápasu v dubnu uplynulo pět a půl měsíce a ještě déle pak od zápasu, v němž se hrálo o něco důležitého.
Na schůzce se nejčastěji objevovalo slovo „znovu získat“.
Carlisle uznal, jak důležité je mít Haliburtona zpět, ale varoval před tím, aby se na něj tým spoléhal jako na spasitele.
„Jsme tým, který je hodně závislý jeden na druhém,“ řekl Carlisle před zápasem v Ames minulý týden. „Když jsme měli opravdu skvělé dva roky, byli jsme díky tomu výjimeční. Naše spojení, náš ekosystém a závislost jeden na druhém.
„Vždycky budeme lepší jako součet všech částí.“
Jádro Pacers zůstává stejné: Haliburton, Siakam, Nembhard a Aaron Nesmith. Ivica Zubac ale přišel jako náhrada za odešlého Myles Turnera v obchodu na termínu deadline. Ten Indianě nakonec stál páté místo v draftu.
Zdroje z týmu tvrdí, že Pacers jsou přesvědčeni, že tento obchod pomůže znovu otevřít jejich šampionské okno. Přiznávají také, že Zubac, který hraje blíže ke koši, přinese jiné silné stránky než Turner, který umí natahovat hru trojkami.
„Máme skvělého trenéra, který přijde na to, jak věci zlepšit,“ řekl Buchanan. „Je to jeho silná stránka. Když to nebude fungovat, nebo když nebudeme hrát dobře, nebo když Zubac nebude zapadat, on se přizpůsobí.“
Sehrání se Zubacem může chvíli trvat. Stejně tak jeho souhra s Haliburtonem. V předsezónních zápasech měli problémy s načasováním v pick-and-roll, protože Haliburton často obešel roh dřív, než nový center stihl rozehrát.
„Je tak nedočkavý, chce lidem něco dokázat. Nenávidí, když mu lidé říkají, že musí být trpělivý. Nenávidí to,“ řekl Buchanan. „Říká si: ‚Byl jsem pryč šestnáct zatracených měsíců. Jsem připravený hrát.‘ Je samozřejmě velmi sebevědomý, ale stále si myslím, že bude potřebovat čas, aby si znovu sáhl na nohy, zvykl si na hru a našel svůj rytmus.“
Haliburton se občas pohyboval jako dřív, ale v prvním zápase po návratu byly znát bolesti růstu.
Přirovnával se k nováčkovi, který hraje příliš rychle a musí zpomalit, aby se útok dostal do rytmu. V zápase si pošramotil pravý kotník a vynechal další předsezónní zápas. Vyšetření MRI ale potvrdilo, že Achillova šlacha je v pořádku.
„Byl jsem nadšený, že můžu být na palubovce, vzrušený, ale musím zpomalit,“ řekl. „Na mé straně i na straně týmu je ještě spousta práce. Ale jsem jen rád, že jsem zpátky na palubovce.“
Několik momentů v tělocvičně během léta mu dalo důvod k sebevědomí.
Jednoho odpoledne v polovině července, třináct měsíců po operaci, udělal jeden dribling a vyhodil míč směrem ke koši. Když za ním vyrazil, míč odskočil těsně pod koš v tréninkovém areálu Pacers a jeho výstup ho vynesl výš k obroči, než byl kdy za posledních let. Ve vzduchu přehodil míč mezi nohama, vystoupal k obroči a zasadil dunk pravou rukou, zatímco členové štábu Pacers zajásali.
Nejhlasitěji ale křičel Haliburton, který se tak zbavil více než roku nahromaděného napětí.
Měl s Erikem Huddlestonem, kondičním trenérem Indiany, vsázku. Pokud dunk předvede, pojmenovaný Eastbay, může si Haliburton po tréninku odpustit posilovnu.
Takový dunk nepředvedl pravidelně od doby, kdy byl dvacetiletým nováčkem.
Haliburton později video z dunku zveřejnil na svých sociálních sítích a poselství pro zbytek ligy bylo jasné.
Dunk symbolizoval Haliburtonův efektní návrat, ale o měsíc později přišel moment, který vyslal ještě hlasitější signál.
Před začátkem sezóny uspořádali hráči Pacers minitábor v Los Angeles.
V jednu chvíli během scrimmage Haliburton upadl na palubovku. Před několika měsíci by všichni v hale ztichli a čekali, až se zvedne, podobně jako se to stalo v noci v Oklahoma City.
Tentokrát se nic nestalo. Vstal. Hra pokračovala.
„To,“ řekl, „mi dává pocit, že jsem zase normální.“